Pozitivní sexualita

Richard Rohr na pondělí dvacátého šestého týdne v mezidobí

Mohu-li katolickou tradici v jedné věci kritizovat, pak v tom, že za dva tisíce let nebylo jediné století, kdy bychom měli pozitivní učení o naší sexualitě nebo o našem emocionálním a tělesném já. I přes existenci Písně písní a několika osvícených světců, nikdy neexistovalo obecné pozitivní učení, jak integrovat pocity našeho těla a mysli. A tak jsou mnozí z nás, dokonce i klérus, v emocionální oblasti dětmi. Reagujeme a hyper-reagujeme, cítíme, aniž bychom věděli, jak máme cítit, a své city potlačujeme. Výsledkem jsou vředy, deprese, alkoholismus. Učili nás základům logiky, měli jsme základní kurz metafyziky. Kam se však poděla výuka základů emocionality?

Afektivita, intelekt a vůle: všechny tyto tři schopnosti musí být otevřeny Bohu. Bůh k nám může promlouvat skrze naše city, skrze naše emoce, skrze zkušenost naší tělesnosti. Dovolili jsme si soustavně nazývat své tělesné funkce, své vášně „upadlou“ součástí lidství. Nicméně naše emoce nejsou více upadlé než intelekt nebo vůle! Možná, že jako křesťané nejdeme do postele s každým, nicméně mnozí s nás – kněží i laici – uléháme s pocitem moci, chtivosti a nadřazenosti. A to nás vzdaluje Bohu stejně jako kterýkoli hřích těla.