Sabat: být nebo „makat“?

Richard Rohr na Dvacátá sedmá neděle v mezidobí

Biblická tradice personalismu začíná sabatem – zákonem, který straší naši mysl. V kultuře orientované na pokrok nemůžeme přece klást takový důraz na „nicnedělání“. Význam sabatu je jasný z Bible: „Je to znamení mezi mnou a vámi pro všechna vaše pokolení, abyste věděli, že já Hospodin vás posvěcuji“ (Ex 31,13).

Sabat nás posouvá k pravdivému vztahu s Bohem a velice zřetelně nám sděluje, kdo je naším Tvůrcem. „Sobotní“ odpočinek nám ze samé podstaty věci říká, že život je víc, než jsme do něj vložili. Budoucnost není prostě určována tím, co sami vytvoříme a čeho dosáhneme. Objevujeme svou budoucnost v objevování propastné povahy přítomnosti.

Tato myšlenka se u Židů rozvinula v jejich konceptu obdělávání země. Byla tu tradice každého sedmého roku nechat pole ladem (viz Lv 25,2) a promíjet dluhy dvakrát za sto let při jubilejním roce.* Jak skvělým základem se to mohlo stát pro spiritualitu země: „Země nesmí být prodávána bez práva na zpětnou koupi, neboť země je má. Vy jste u mne jen hosté a přistěhovalci“ (Lv 25,23).

Sabat je Bohem stvořený prostor. Vynucuje si velikou distinkci – rozlišení mezi být a mít, totiž zda tu žijeme pro věci, nebo pro lidi. Bůh se ptá, zda jsme, anebo „makáme“. Sabat povolává židovský národ, aby předně byl – jako národ, který ví, jak naslouchat, čekat, doufat, záviset, důvěřovat.

Pro mne je ohromující, jak snadno katolíci toto opustili v porovnání s jinými změnami. Kdo si na to stěžuje? Američané střední vrstvy nějaký čas bojovali za to, aby se smekaly klobouky v kostele. Musím si ale ještě počkat, až si katolíci budou stěžovat na to, že je jim dovoleno pracovat nebo nakupovat v neděli. Nejsme nakloněni bytí; jsme celí diví něčeho dosáhnout a mít úspěch. A tak jsme nespatřovali žádný problém v tom, změnit něco, co kdysi bylo základním přikázáním.

*) Tzv. „jobel“, odtud též lat. jubileum. (Pozn. překl.)

The Price of Peoplehood