Odpuštění

Richard Rohr na pondělí dvacátého sedmého týdne v mezidobí

Odpuštění je počátkem, středem i koncem evangelijního života. Tím, co nás drží nad vodou, je energie odpuštění, kterého se nám dostává. Je to zkušenost odpuštění (dokonce i když jsme si nemysleli, že to potřebujeme), co obnovuje našeho strnulého ducha. Je to hluboké odpuštění, jež se nakonec stává Božskou prozřetelností a milosrdenstvím.

Zacharjáš mluvil správně, když říkal, že Bůh „dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů“ (L 1,77). Je stejně důležité odpouštět jako odpuštění přijímat. Víte, že na obou stranách rovnice se těšíte ze života a moci, jež vám nepatří. Odpuštění dané (nezískané) a odpuštění obdržené (též nezískané) jsou vždy čirým dílem nestvořené milosti.

Odpuštění je svrchovaným dílem Božím pro znovutvoření všech věcí; bez něho se nic nového neděje.

z Radical Grace, “Risking Reconciliation: The Hope of Christian Unity”