Bastardi a sirotci

Richard Rohr na pátek dvacátého sedmého týdne v mezidobí

Když se mezi dvěma děje něco opravdového, je do toho přizván sám život. Právě toto se děje v přirozené rodině. Když muž a žena spojí svá těla a přivedou na svět děťátko, může sice to dítě mít jméno, ale přece může být nemanželské a osiřelé, není-li milováno. Podobně i my v církvi můžeme dát lidi dohromady a tvrdit, že patří do rodiny Boží, jelikož jim byla na hlavu vylita voda. Ale nenajdou tu duchovní život, není-li tu pro ně žádná rodina, žádný kmotr, duchovní přítel, zpovědník, učitel, mistr.

Mnozí z nás přišli na to, že jsme uvnitř církve nemanželskými dětmi a sirotky; v katolické a křesťanské víře jsme nezakusili ani otcovství ani mateřství. Není to vina někoho konkrétního, ale je to hřích nás všech dohromady; máme církev, která je do značné míry formována administrátory a programy.

Není to úplně špatné. Ale nestačí to. Jak mnozí řekli: „Víra je více přijímána než vyučována.“

The Spiritual Family and the Natural Family