Nes náš kříž

Richard Rohr na Dvacátá devátá neděle v mezidobí

Svatý Pavel miloval svůj lid dost na to, aby od něho i dost žádal. Vedl jej k pravému zdroji síly, učil jej jak umírat, jak nést kříž – a to nikoli morbidním způsobem.

Nám, moderním křesťanům, říkali, že máme nést kříž tak, že skloníme hlavu a smíříme se s tím. Vskutku si nemyslím, že jednotlivec by měl sílu nést kříž. Myslím, že jen Tělo Kristovo může nést kříž, a proto hnutí Dvanácti stupňů bylo tak důležité. Naše západní tradice nám předložila individualistickou soukromou spásu, aniž by nám poskytla podpůrný systém, abychom v ni věřili, nebo abychom konečně viděli vzkříšenou sílu, která z ní vychází.

Vezměme příklad ženy v manželství ohroženém alko­holem nebo osamělou sestru v zařízení pro narušené ženy. Obě se mohou ptát: „Chceš po mně, abych tu jen tak stála a nechala se zničit?“ Říkám: Ne. Bůh nikdy neřekl, že byste to měli dokázat sami. Vnořte se do lásky a života společenství, které vás podpoří. Najděte a objevte duchovní rodinu Boží. Společně se potýkejte se společným zlem ve světě. S tím se též potýkáme ve skupinách Dvanácti stupňů. Abychom v tomto světě – a někdy i v této církvi – přežili, potřebujeme nějakou síť víry nebo „základní společenství“. Nepotýkáme se s individuálním zlem. Jsme v boji s propletencem faktorů, s nímž je nutné se potýkat pomocí společného dobra – Těla Kristova.