Historie

Historie farnosti

První zmínka o existenci fulnecké farnosti je z roku 1293 a nachází se v listě pana Oldřicha z Lichtenburka. O sto let později založil Beneš z Kravař ve Fulneku augustiniánský klášter. Farnost a klášter spravovali augustiniáni až do zrušení kláštera císařem Josefem II roku 1784. Farnosti tehdy  zůstaly obce Stachovice, Děrné, Kostelec, Jerlochovice, Jestřabí, Jílovec, Moravské Vlkovice a Lukavec. Roku 1950 po zrušení kapucínského kláštera ve Fulneku přešli do augustiánského kláštera kapucíni a začali spravovat místní farnost. Od roku 1998 zde působili diecézní kněží. V roce 2005 přišli spravovat fulneckou farnost kněží Společnosti katolického apoštolátu (SAC) – Pallotini.

Fulnecká farnost je součástí Ostravsko-opavské diecéze a děkanátu Bílovec. Území farnosti tvoří v současné době město Fulnek a okolní vesnice: Děrné, Jerlochovice, Jestřabí, Jílovec, Lukavec, Stachovice a Vrchy.



Historie farního kostela Nejsvětější Trojice

Farní kostel Nejsvětější Trojice byl vybudován mezi lety 1750 – 1760 na místě gotického kostela sv. Filipa a Jakuba při řeholním domě augustiniánů – kanovníků. Je architektonickou dominantou města a řadí se k nejvýznamnějším barokním stavbám severovýchodní Moravy. Jeho stavitelem a předpokládaným autorem projektu byl stavitel Mikuláš Thalherr. Kostel je neorientovaný, jednolodní, je umístěn na protáhlé rampě nad náměstím, s kterým je spojen unikátním barokním schodištěm. Na západní straně kostel přiléhá ke gotickému ambitu (dnes budova fary), na východní straně je přistavěna oválná kaple sv. Josefa.

Členění interiéru odráží princip tvorby vnitřního prostoru skládáním – jednotlivé prvky skladby jsou od sebe jasně odděleny v klenbě zdvojenými meziklenebními pasy, v obvodovém zdivu pilastry, které nesou úseky kladí, na něž meziklenební pasy dosedají. Pod kopulí obíhá průběžné kladí, pod ním jsou oratoře s konvexně vypnutými poprsněmi. Na severní straně lodi je mohutná zděná kruchta. Loď má sedlovou střechu, nad ústředním prostorem s kupolí je mansardová střecha se sanktusníkem, kaple je kryta nízkou stlačenou bání. Průčelí kostela vytváří monumentální kulisu připomínající architekturu vrcholného baroka.

Kaple sv. Josefa je v interiéru spojena s lodí vysokou arkádou, uplatňuje se však jako svébytný prostor s vlastní architektonickou kompozicí, v zásadě odvozenou od vídeňských vrcholně barokních centrál. Kaple stojí na místě presbyteria gotického kostela, obvodové zdivo zachovává přibližně jeho půdorysný rozvrh.

Interiér kostela i kaple zhodnocuje kvalitní stylově jednotný barokní mobiliář a nástěnné malby – mistrovská práce olomouckého malíře Josefa Ignáce Sadlera z roku 1760, tematicky se vážící k zasvěcení kostela. V konše je vyobrazena Apoteóza Víry, v dalších polích jsou scény vážící se k oslavě třech Božských osob – Vítězný Kristus adorovaný zástupy svatých, Stvořitelské dílo Boha Otce (v kupoli Stvoření andělů) a letniční scéna Seslání sv. Ducha. V kapli je v klenbě výjev Dvanáctiletý Ježíš v chrámě, po obvodu doplněný scénami ze života Svaté rodiny.