1. Pokušení ignorovat Satana

1

Pokušení ignorovat Satana

Had byl nejvychytralejší ze vší polní zvěře (srv. Gn 3,1).

 

Co říká Boží Slovo?

Boží Slovo rozhodně hovoří o existenci Zlého. První zprávou o něm v Bibli je tvrzení, že on je (!) – a je vychytralý. Je jako had. Zaměřme svou pozornost na to, jak Boží Slovo popisuje tuto vychytralost. Samotný způsob, jak se Zlý objevuje, je rafinovaný. Objevuje se jako had v okamžiku, kdy člověk prožívá naprostý pocit bezpečí a harmonie. Znázorňuje to scéna z ráje vylíčená bezprostředně před objevením se Satana: Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se před sebou (srv. Gn 2,25). Jejich nahota je symbolem harmonie a úplné důvěry. V jakém kontrastu je následující věta: Had byl nejvychytralejší… (srv. Gn 3,1). „Had“ je symbolem disharmonie a podvodu.

Dvě výše uvedené věty vyjadřují pravdu, která odhaluje první stav pokušení. Slovo Boží nám totiž říká, že první lidé byli arummîm, čili „nazí“, zatímco had byl arum – to znamená „záludný“. Tato hra se slovy je velmi výstižná. Člověk zůstává vždy jakoby nahý, bezbranný vůči lstivosti Satana. Ne bezdůvodně je Satan představován jako had – tvor, který se snadno ukrývá a číhá. Dokáže se mísit s prachem země, po níž člověk důvěřivě kráčí „naboso“, dokáže se skrýt, takže téměř není možné si ho všimnout. A to právě – jak nám říká Boží Slovo – ho dělá nejvíce nebezpečným. Útočí na svou oběť, která „nedává pozor“, žije s pocitem bezpečí, zapomíná na jeho existenci. Přiléhavá a dramatická je charakteristika, kterou nám zanechává kniha proroka Ámose: Jako když se dá někdo na útěk před lvem a narazí na něho medvěd; nebo vejde do domu, opře se rukou o stěnu a uštkne ho had (srv. Am 5,19).

 

Co to znamená pro život?

Základním stavem pokušení, do něhož nás chce Satan vehnat, je „zamlžení“ a zatajení pravdy o jeho existenci. Papež Pius XII. varoval, že hříchem dnešní doby je ztráta smyslu pro hřích. Tak se to děje. Hovořit vážně o hříchu se lidé ostýchají. O hříchu se dnes naopak zpívá, používá se v reklamách: „to stojí za hřích“. Hříchem se člověk baví. Tato prohlubující se ztráta citu pro hřích pramení z toho, že si lidé přestávají uvědomovat existenci původce zla – Satana. Největším pokušením, jakým se od počátku satan snaží ošálit člověka, je nevíra, že on existuje. Lze je nazvat také pokušením „nepozornosti“. Ďábel rád „loví v kalných vodách“. Neurčité mluvení o existenci Zlého, zlehčování tématu satana je znamením, že jsme vtahováni do nejhoršího pokušení – ignorování Zlého, které mu dává volnou vstupenku umožňující mu vejít na scénu našeho životu.

Vychytralost Satana v pokoušení se projevuje nejen v tom, že se neprozrazuje, ale také v tom, že nám ochotně pomáhá zahlazovat stopy jeho působení. Chce zůstat nepoznaný také ve výsledcích svého působení. Naší povaze je vlastní sklon vytěsňovat z vědomí myšlenky, že jsme pokoušeni. Máme spíše tendenci jinak interpretovat stavy pokušení. Satan se raduje, když si vysvětlujeme jeho působení různým způsobem tak, abychom si nepřiznali, že jsme pokoušeni a že to pochází od Zlého. A tak nám pomáhá dotvářet teorie ke všem situacím, ve kterých nedokážeme rozeznat nebo nechceme uznat jeho působení. Pomáhá nám zabývat se tisíci různými záležitostmi, abychom nepoznali pravdu, že jsme pokoušeni, že Zlý chce převzít iniciativu v našem myšlení, cítění, jednání. Proto první pravdou o Satanu, kterou nám předkládá Boží Slovo, je pravda o tom, že on existuje. Proč? Protože prvním pokušením, s jakým on přichází k člověku, je pokušení nevěřit v jeho existenci.

 

Pro rozeznání v modlitbě

Zlý existuje. Není dobré, abych ignoroval/-a jeho přítomnost ve světě a v mém životě. Jaké reakce ve mně probouzí pravda o existenci Satana? Zkusím se vrátit do situací, ve kterých se mi podařilo demaskovat a rozeznat jeho působení. Jaké to byly situace? V čem spočívala záludnost působení Zlého? Co můžu říci o podléhání pokušení ignorovat pravdu o existenci Satana?