2. Pokušení přeceňovat moc Satana

2

Pokušení přeceňovat moc Satana

Had byl nejvychytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh stvořil (srv. Gn 3,1).

 

Co říká Boží slovo?

Boží slovo, které demaskuje existenci a záludnost Zlého, od začátku také říká, že vychytralost satana není absolutní. Je větší než vychytralost pozemských tvorů, ale není větší než Boží moc a moudrost. Výrazně to ukazuje scéna po prvním pádu lidí. Když Bůh přichází do ráje a nachází lidi svedené lstivostí Zlého, přichází jako Pán a Soudce neuspořádané situace. Satan je Bohem předvolán, odsouzen a proklet. V přítomnosti lidí Bůh vynáší rozsudek nad Satanem a odhaluje úplnou nemohoucnost pokušitele. Ten, který vůči lidem dokáže být záludný jako had, vůči Bohu je tvorem bezmocným a zcela pokořeným: Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach (Gn 3,14). Obraz hada, svrhnutého na zem, hovoří o jeho naprostém pokoření. Ten, který chtěl být jako Bůh, se stává bůžkem poníženým až k zemi. Definitivním aktem pokoření a porážky Zlého je rozdrcení jeho hlavy (srv. Gn 3,15). Vykoná to Ježíš. On sám předpovídá definitivní vítězství nad Zlým: Viděl jsem, jak Satan padá z nebe jako blesk (Lk 10,18). Boží slovo v poslední knize Bible ještě jednou připomíná a potvrzuje, že veliký drak, ten dávný had, který sváděl celý svět, byl svržen (srv. Zj 12,9). Slovo nám tedy zanechává pravdu jako posilu ve stavu našich pokušení: i když Zlý neustále svádí, přesto bude skrze dobro definitivně rozdrcen i se svou vychytralostí. Definitivní vítězství nad Zlým už je předem stanoveno. Mezitím se Zlý pokouší skrýt tento fakt před světem, před naším rozumem a srdcem. Ví, že jeho dny jsou už sečteny.

 

Co to znamená pro život?

Zlý se bojí odhalení pravdy, že Bůh má nad ním absolutní moc. Co víc, zkouší „vpašovat“ do naší mysli a našeho srdce pokušení absolutizovat jeho satanskou moc. Otec Poimen říkal, že veškeré přehánění pochází od ďábla. Člověk věří v Satana buď příliš slabě, nebo příliš horlivě. To je druhý stav pokušení, spojený s existencí Zlého. Pokušení věřit v Satana příliš horlivě. Zdá se, že toto pokušení proniká dnes stále více do našeho myšlení a postoje k světu. Roste falešný dojem, že ve světě vítězí zlo, že jsme k němu odsouzení, že existuje determinismus (předurčenost) zla, že existuje neodvratný osud. V tomto stavu pokušení se objevuje také jiná myšlenka: že Bůh ztratil kontrolu nad naším životem a nad celým světem; že „se vzdal našich plánů“, že unavený světem ho předal do vlády Zlého; že skutečné je jen zlo a že dobro je jen iluzí. V takovém stavu myšlení a cítění je pro Satana snadné soustřeďovat naši pozornost na to, co je zlé, a ne na to, co je dobré. Hledáme tehdy „ve všem hnidy“ (i drobné chyby), naříkáme si, bědujeme, duchovně se hrbíme a stáváme se smutnými. Jsme hnáni do temného kouta soustřeďování se jenom na hřích, na působení Zlého. Odtud není daleko k démonizování celé skutečnosti života, k připisování Zlému moci, kterou nevlastní. Kdežto v centru evangelia, v centru Ježíšových proroctví je Bůh a ne Satan. Je pokoj a radost nebeského království a ne hřích a utrpení. V rozeznání existence a působení Zlého potřebujeme Ježíšův pohled. Velkým bludem je ignorování existence a působení Satana, ale rovněž velkým bludem je absolutizování jeho moci a stavění ho do centra našeho myšlení a jednání. Strach z moci Zlého, kterou on nemá, může ochromit náš život, může nás vést k malomyslnosti a rezignaci – „složit ruce do klína“, protože se už nic nedá dělat, protože zlo je silnější.

 

Pro rozeznání v modlitbě

Satan nemá absolutní moc nad mým životem a dějinami světa. Takovou moc má jen Bůh. Věřím tomu? Co ve mně převládá v situacích, ve kterých se setkávám se zlem, s jeho násilím: naděje či pochybnost? Co můžu říct o své duchovní zkušenosti Boha a Satana? Zaměřím pozornost na svou modlitbu, na rozhovory, na svůj postoj k životu a ke světu. Je v centru mého prožívání Bůh, důvěra, dobro, radost, pokoj, nebo spíše zlo, nejistota, obava z hříchu, strach ze Satana?