3. Pokušení vést rozhovor se Satanem

3

Pokušení vést rozhovor se Satanem

Řekl ženě… (srv. Gn 3,1).

 

Co říká Boží slovo?

Když se necháváme „vtáhnout“ do stavů pokušení, ve kterých pokládáme Satana „za pouhý vzduch“, jakoby neexistoval; anebo se před ním třeseme tak, jakoby měl absolutní moc a jakoby existovalo jen zlo; tehdy je pro něj snadnější manipulovat naší svobodou. Dovedně využívá naši ignoraci nebo strach. Ty se stávají volným polem jeho působnosti. Přehlížení satana nebo nadměrné obavy mu umožňují se k nám přiblížit. A tak se objevuje další stav pokušení, do něhož nás chce vehnat. Je to pokušení vést se Satanem rozhovor. V rozhovoru se dokáže dokonale maskovat, aby zůstal nerozpoznaný. Když pokoušel Ježíše na poušti, opovážil se odvolávat se dokonce na Boží slovo a „zbožně“ jím manipuloval.

Svatý Petr varuje: Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako ,lev řvoucí‘ a hledá, koho byl pohltil (1P 5,8). „Obchází“ – to znamená: hledá příležitost k dialogu, „oslovuje“, provokuje k rozhovoru. Příběh o pokušení v ráji ukazuje, že Satan se opravdu chová jako had: snaží se i tou nejmenší skulinou lidského svolení vejít do lidského myšlení a „infikovat“ je vlastní „filosofií“. Velice mu záleží na rozhovoru s člověkem. Je zarážející, že první rozhovor, který nalézáme v Písmu svatém, je právě rozhovor člověka s hadem. Zdá se, že Eva nepostřehla Satana. Když se na tuto událost díváme z odstupu, připadá nám velice zvláštní, že nerozpoznává pokušitele a nepředvídá jeho pokrytecké záměry. Její naivita nás přímo dráždí. Chtěli bychom vykřiknout: „Ne! Nezačínej s ním hovořit! On nehledá pravdu. Jistě mu nejde o dobro. Nestačíš na jeho vychytralost!“ Místo toho se Eva „chytí na udičku“ – tj. hadovu otázku – a nechává se vtáhnout do rozhovoru. Prvním omylem, jakého se člověk dopustil v ráji, byl ten, že nevytušil přítomnost Zlého a „v dobré víře“ s ním zahájil rozhovor.

Naší první lidskou reakcí by zřejmě byla slova: „Ještě se nic zlého neděje.“ Ale přesto se děje něco nedobrého. Otázka: Opravdu Bůh řekl…? je jako jed zanechaný v lidské mysli. Tento jed se pozvolna přesouvá do nitra a otravuje pokoj srdce. Rozhovor se Satanem je vábivý. Satan používá otázku jako „návnadu“. A tak Eva „chycená“ na Satanovu otázku už není soustředěná jedině na Boha. Do té doby byl její život stavem úplné harmonie a pokoje sdíleným s Adamem, protože celá pozornost jejich mysli a srdce byla obrácená k Bohu. On byl zdrojem jejich pokoje a harmonie. Tím, že začíná hovořit se Zlým, postupně odchází od zdroje pokoje. A o to satanovi šlo. Vždy mu jde o totéž, kdykoli zkouší vtáhnout člověka do rozhovoru. Rozhovorem chtěl odpoutat Evinu pozornost od Boha, aby ji alespoň trochu přitáhl na sebe.

 

Co to znamená pro život?

Ďábel je bytostí, která žije v chaosu, je knížetem temnoty, nepokoje. Je vzbouřeným, padlým andělem, který se odvrátil od Boha a vidí pouze temnou propast chaosu a nicoty. Od té doby, co přestal kontemplovat Boha, stal se neklidným duchem. Svůj neklid teď zkouší přenášet na každého, s kým se mu podaří navázat dialog. Navíc dobře ví, že když odvracíme pozornost od Boha, snadněji podléháme chaosu a zmatku, omylům a lži. Když ztrácíme čistý kontakt s Bohem, ztrácíme schopnost kontemplace. Když ztrácíme schopnost kontemplace, vcházíme do stavu neklidu a zmatku.

Každý dialog se Satanem nás nakazí neklidem. Neklid nás vede do zmatku a zdeptanosti. Zdeptanost zase do omylů a pádu. Písmo svaté nás od prvních stránek varuje před rozmlouváním se Satanem. Rozhovor se Satanem se stal počátkem vyhnání člověka z ráje. Ježíš nám odkazuje moudrost, jak odmítat pokušení vést rozhovor s pokušitelem. Když Ježíš pobýval na poušti, Zlý obcházel kolem a vyčkával chvíli, kdy by Ho mohl vtáhnout do rozmluvy. Třikrát přistoupil k Ježíšovi a třikrát Ježíš „uťal“ satanské pokusy o rozhovor. „Uťal“ je kategorickým slovem – slovem Boha. Ukončil je rozhodným: Jdi pryč, Satane (srv. Mt 4,10).

 

Pro rozeznání v modlitbě

Satan hledá příležitost k rozhovoru se mnou. Často k tomu vytváří „nevinné“ a „bezpečné“ okolnosti. Pozoruji ve svém životě takové situace, vlastní chování, skrze něž „nevinným“ způsobem vedu diskusi se Zlým? Přes jakou „skulinu“ Satan nejčastěji začíná rozhovor se mnou? Co mě nejvíce svádí a nutká k tomu, abych se zastavil k rozhovoru s ním?