Chrám Nejsvětější Trojice ve Fulneku

- je jedním z nejkrásnějších barokních kostelů na Moravě

- je vyjímečný unikátní freskovou výzdobou

- součástí freskové výzdoby je tzv. Biblia pauperum – obrazová bible chudých

- nad svatostánkem hlavního oltáře je umístěn milostný obraz Panny Marie

- v chrámu je také obraz Božího Milosrdenství a ostatky sv. Faustyny

    Fulnecký chrám je otevřen nejen při konání bohoslužeb, ale každé odpoledne od úterý do soboty. V tuto dobu je vystavena Nejsvětější Svátost. Denně v 15.00 se modlíme modlitbu Korunky k Božímu Milosrdenství. První čtvrtek v měsíci od 17 hodin se společně modlíme za nová kněžská a řeholní povolání.

    Historie farního kostela Nejsvětější Trojice

    Farní kostel Nejsvětější Trojice byl vybudován mezi lety 1750 – 1760 na místě gotického kostela sv. Filipa a Jakuba při řeholním domě augustiniánů – kanovníků. Je architektonickou dominantou města a řadí se k nejvýznamnějším barokním stavbám severovýchodní Moravy. Jeho stavitelem a předpokládaným autorem projektu byl stavitel Mikuláš Thalherr. Kostel je neorientovaný, jednolodní, je umístěn na protáhlé rampě nad náměstím, s kterým je spojen unikátním barokním schodištěm. Na západní straně kostel přiléhá ke gotickému ambitu (dnes budova fary), na východní straně je přistavěna oválná kaple sv. Josefa.

    Členění interiéru odráží princip tvorby vnitřního prostoru skládáním – jednotlivé prvky skladby jsou od sebe jasně odděleny v klenbě zdvojenými meziklenebními pasy, v obvodovém zdivu pilastry, které nesou úseky kladí, na něž meziklenební pasy dosedají. Pod kopulí obíhá průběžné kladí, pod ním jsou oratoře s konvexně vypnutými poprsněmi. Na severní straně lodi je mohutná zděná kruchta. Loď má sedlovou střechu, nad ústředním prostorem s kupolí je mansardová střecha se sanktusníkem, kaple je kryta nízkou stlačenou bání. Průčelí kostela vytváří monumentální kulisu připomínající architekturu vrcholného baroka.

    Kaple sv. Josefa je v interiéru spojena s lodí vysokou arkádou, uplatňuje se však jako svébytný prostor s vlastní architektonickou kompozicí, v zásadě odvozenou od vídeňských vrcholně barokních centrál. Kaple stojí na místě presbyteria gotického kostela, obvodové zdivo zachovává přibližně jeho půdorysný rozvrh.

    Interiér kostela i kaple zhodnocuje kvalitní stylově jednotný barokní mobiliář a nástěnné malby – mistrovská práce olomouckého malíře Josefa Ignáce Sadlera z roku 1760, tematicky se vážící k zasvěcení kostela. V konše je vyobrazena Apoteóza Víry, v dalších polích jsou scény vážící se k oslavě třech Božských osob – Vítězný Kristus adorovaný zástupy svatých, Stvořitelské dílo Boha Otce (v kupoli Stvoření andělů) a letniční scéna Seslání sv. Ducha. V kapli je v klenbě výjev Dvanáctiletý Ježíš v chrámě, po obvodu doplněný scénami ze života Svaté rodiny.

    Farní budova – bývalý augustiniánský klášter

    Farní budova, do roku 1784 klášter augustiniánů - kanovníků, přiléhá k západní straně kostela Nejsvětější Trojice. Jedná se o podélnou dvoupodlažní stavbu, v jádru z první poloviny 15. století, dostavovanou v polovině 17. století a později několikrát upravovanou (po požáru v roce 1695, po zrušení kláštera na konci 18. století, v 19. století). Fasáda farní budovy je hladká, bez výraznějšího architektonického členění, po jejím obvodu obíhá korunní římsa. Okna jsou pravoúhlá, šest z nich v prvním patře má renesanční kamenná profilovaná ostění a přímé nadokenní římsy.

    Ve hmotě budovy se kompaktně dochovala gotická kvadratura, vybudovaná patrně ve 30. letech 15. století při západním průčelí tehdejšího gotického kostela. Kvadratura je klenutá žebrovou křížovou klenbou s kvalitními plastickými detaily. Žebra klenby jsou hruškovitě vyžlabená, jsou zasekávána do líce zdiva ve středu pravoúhlých, plasticky vystupujících podložek, ve vrcholech klenby jsou terčovité a rozetovité svorníky s erbovními štítky se znakem pánů z Kravař, ve dvou svornících je hlava Krista. Na vnitřních nárožích kvadratury jsou pod výběhy žeber další erbovní štítky se znaky Kravařských, na jednom nároží je šternberská hvězda. Prostor osvětluje jedenáct hrotitých oken, které společně s malým lomeným portálkem ústí do rajského dvora. Z původních plaménkových kružeb v oknech se dochoval jen zlomek ve vrcholu středového okna západní strany. Ambit tvořil komunikační spojnici mezi kostelem a obytnými prostorami konventu - s lodí je dosud spojen lomeným portálem.

    Západní obytná část přízemí dnešní fary byla vybudována patrně rovněž v 15. století, prostory v patře pocházejí většinou z první poloviny 17. století. Místnosti jsou řazeny po vnějším obvodu rozlehlých chodeb, klenutých pruskými klenbami a valenými klenbami s výsečemi, většinou jsou plochostropé. Na severní straně budovy je tzv. empírový pokoj s malířskou a plastickou výzdobou z počátku 19. století, vedle něho je místnost farní kanceláře s pozdně renesančním štukovým dekorem stropu a empírovou výmalbou.

    Klášter několikrát vyhořel a roku 1784 byl zrušen císařem Josefem II. Až v roce 1950 po zrušení kapucínského kláštera ve Fulneku přešli do augustiniánského kláštera kapucíni, kteří zde sídlili do roku 1998. Od tohoto roku působili ve Fulneku diecezní kněží. V roce 2005 přišli kněží Společnosti katolického apoštolátu (SAC) - Pallotini.