Armáda Boží

My kněží (obyčejní – či odborníci) si často lámeme hlavu nad způsobem, jak oslovit mladé lidi, jak je co nejrychleji a nejúčinněji zaujmout, jak jim předložit naši vlastní „nabídku“. Jak všichni víme, naše nápady se ne vždy setkávají s přijetím a souhlasem. Obvykle bývají neúspěšné nebo jen málo úspěšné, prostě nejsou „in“.

Možná bychom se měli zeptat přímo mladých: co očekávají, jaké mají potřeby, které nemohou zabezpečit jejich rodiny či školy? Tímto způsobem, zcela spontánním, vznikla iniciativa k uspořádání netypického tábora pro ministranty. A tak během letošních jarních prázdnin proběhl v naší farnosti „vojenský“ ministrantský tábor.

Byly to prázdniny v trochu jiném stylu, ale cožpak ministranti nejsou Božími bojovníky? A jestliže nejsou, je třeba udělat něco, aby jimi byli. Umožnit jim to. Ukázat, že „když se chce, všechno jde“. Stačily tři dny k tomu, aby dvacet čtyři Božích „ministrů“ vytvořilo a prožilo něco nezapomenutelného, co je možné nazvat polygonem složeným ze dvou čet, na které dozírali plukovník, dva kapitáni, kaplan a také sedm „novopečených“ seržantů.

Klášterní zdi, včetně opevněných tvrzí se v mžiku, doslova i obrazně, přeměnily v nedobytnou pevnost. V rámci školení, nástupů a cvičení se rekruti účastnili každodenní mše svaté, ministrantských katechezí, workshopů, soutěží a her, závodů a vytrvalostních tréninků. Společný zpěv a modlitba byly silným pojítkem, bez něhož by si ani ti nejodolnější kandidáti nedovedli poradit. Po rozmanitých činnostech a zkouškách, které složili všichni účastníci, můžeme potvrdit, že tato akce byla „trefou do černého“.

Na závěr mohu dodat, jestli to nebude chápáno jako prozrazení „vojenského“ tajemství, že zmíněný „vojenský“ tábor probíhal v nepřítomnosti místního faráře, který se v té době „duchovně utužoval“ na rekolekcích v ústraní krakovského kláštera.

Boj a víra mají paradoxně mnoho společného. Jako důkaz slouží článek z Losservatore Romano, kde se píše: „Křesťanský život můžeme chápat jako „válečné umění“. Ale je to, prohlásil papež František, „krásný boj“, protože nám dává „radost z toho důvodu, že Pán v nás zvítězil, když nám daroval spásu.“ (Ef 6, 10-20)

P. Jozef Gruba, SAC