4. den – Sv. Vincenc Pallotti

Narodil se 21. 4. 1795 v Římě, jako třetí dítě do dobře situované rodiny. Již v dětství bral víru velmi vážně, byl nezvykle tichý a konal až přehnané skutky štědrosti k chudým. Jednou na cestě potkal chudáka a dal mu své boty i kalhoty, jindy věnoval chudým darem svoji postel, aniž se zeptal rodičů. Byli to ale právě oni, kdo jej naučili soucitu s chudými. Vincenc viděl v rodičích svatý dar od Boha. Z lásky k Bohu věnoval hodně námahy studiu a dotáhl to až na doktorát z teologie, i když mu učení moc lehce nešlo.

Během studia si začal dělat heslovitá předsevzetí, která si často připomínal:
„Chci dělat vše k Boží slávě.“
„Žít s velkou úctou k milované Matce, Panně Marii.“
„Nikdy nezahálet, málo mluvit a hodně udělat!“
„Adorovat! Často se klanět Nejsvětější Trojici!“
„Každé jednání považovat za důležité.“

Stále měl v povědomí krátkost života a cítil potřebu využít ho co nejlépe. Umínil si myslet v každé situaci na to, „jak by se zachoval Pán Ježíš nebo Panna Maria.“ Také ze společenství se svatými čerpal pomoc a podněty, které aplikoval do svého života. Velmi jej oslovil zřejmě postoj sv. Jana z Kříže, jeho „Výstup na horu Karmel“ úzkou cestou, na níž vše je nic a na vrcholu přebývá čest a sláva Boží. Vincenc častěji opakoval: „všechno nic, nic, nic. Jen Bůh sám, sám, sám.“

Od svého kněžského svěcení v květnu 1818 žil v odevzdanosti Bohu i ve službě lidu, zvládaje hodně činností. Pečoval o nejpotřebnější v hospici s 200 lůžky, těšil nemocné, mnohé připravoval na dobrou smrt. Angažoval se při výchově seminaristů, stal se spirituálem. Konal pastorační službu ve vězení, v papežské armádě i vojenské nemocnici. Činorodý, plný dobra obracel zatvrzelá srdce a šířil víru v Boží milosrdenství. Učil, že tajemství duchovního života spočívá v lásce k Bohu, a věřil pevně, že Bůh může všechno a jeho láska nemá hranic. V lednu r. 1835 se rozhodl založit Společnost katolického apoštolátu, které se dostalo právního schválení a požehnání už v dubnu téhož roku. Šlo o skupinu čtyřiceti kněží a dále o laiky všech stavů. Jejich patronkou, přímluvkyní i symbolem byla Královna apoštolů. Úkoly se týkaly služby papeži i biskupům v jejich záležitostech, šlo o práci, modlitby i dary. Vše vycházelo z dobrovolnosti, přičemž inspirací i hybnou silou měla být vždy láska. Za příklad byla dávána Rodina nazaretská.

Po čtyřech letech se začaly objevovat problémy, označované také za konkurenční, neboť vzniklo další „sdružení pro šíření víry,“ kterým měla být Pallotiho Společnost vytlačena. U papeže ji Pallotti obhájil, ale následkem onemocnění v době epidemie cholery se musel na nátlak přátel zotavovat ve Frascati. V roce 1843 dal vznik ještě společnosti sester pallotinek. Posledních 10 let života se již připravoval na jeho závěr. Jako mnozí světci připomínal: „Každý den je darem Božím a každý okamžik by se mohl stát začátkem věčnosti.“

Během oktávu Zjevení roku 1850 při zpovídání přehodil Vincenc Pallotti vlastní plášť chudákovi, který se u jeho zpovědnice chvěl zimou. Sám prochladl. Zemřel na silný zápal pohrudnice 22. ledna r. 1850 ve věku pouhých 54 let. Lidsky vzato přišla smrt příliš brzy. Přerušila jeho veliké plány a touhy a velkodušné skutky jeho srdce a ducha. Svým nepříliš četným druhům zanechal příslib:

„CENA ČLOVĚKA JE DÁNA JEHO ÚSILÍM, S JAKÝM HLEDÁ BOHA.“