5. den – Blahoslavení Zélie a Louis Martinovi – rodiče sv. Terezky

Bůh mi dal otce a matku, kteří byli hodni více nebe nežli země“ (slova, která sv. Terezka napsala na hrob svých rodičů v Lisieux).

Bl. Zélie Martinová

Narodila se jako Zélie Guérinová 23. prosince 1831 v St­‑Denis­‑sur­‑Sarthon nedaleko Alençonu. Měla o dva roky starší sestru Marii Louisu a o deset let mladšího bratra Isidora. Jejich matka byla silně věřící, avšak velmi přísná žena. Zélie byla dobrou žačkou, vynikala hlavně ve slohových pracích. Dětství neměla příliš šťastné, později ho označila „smutným jako rubáš“. Její bratr vystudoval medicínu v Paříži a stal se lékařem v Lisieux.

Zélie toužila po řeholním životě, požádala o vstup k sestrám vincentkám. Pravděpodobně kvůli chabému zdraví však byla její žádost zamítnuta. Tuto skutečnost Zélie pochopila jako znamení, že její cestou je vdát se, mít mnoho dětí a zasvětit je Bohu. Obrátila se tedy na Pannu Marii a ptala se jí, jak si má zabezpečit věno. Odpověď dostala 8. prosince 1851 skrze vnitřní hlas: „Vyráběj alençonskou krajku“. Vyučila se tedy krajkářkou a založila si živnost. Jednoho dne opět uslyšela onen vnitřní hlas. Ve chvíli, když přecházela přes most sv. Leonarda, přešel vedle ní muž, o kterém jí hlas řekl: „To je ten, kterého jsem ti připravil.“ S Louisem Martinem – oním mužem, se vzali 13. července (po třech měsících od této události), v jejích téměř 27 letech. V následujících třinácti letech se jim narodilo devět dětí.

Bl. Louis Martin

Rodina Martinových pocházela z Normandie, Louis se však narodil v Bordeaux, 22. srpna 1823. Jeho o čtyři roky starší bratr Pierre zemřel jako mladý na moři a o tři roky starší sestra Marie umřela 26letá. Po Louisovi se narodila ještě děvčata Anne Fannie a Sophie, jíž byl Louis kmotrem, avšak zemřela jako devítiletá.

Roku 1830 se rodina přestěhovala zpátky do Normandie do Alençonu, kde začaly děti chodit do školy. Louis vynikal v literatuře a krásně maloval. Roku 1842 se začíná zaučovat v konstrukci hodin. Jako učeň pobýval v Rennes, později ve Štrasburku. V tom čase podnikl svou první návštěvu kláštera sv. Bernarda ve švýcarských Alpách. Odsud si na památku přinesl malý bílý květ, který opatroval po celý život. Když vstupovala sv. Terezka do kláštera, dostala od něho podobný. Po dvou letech ve Štrasburku opět vystupuje do Alp, tentokrát aby požádal o vstup do komunity. Kvůli neznalosti latiny to však nebylo možné. Pochopil, že Pán s ním má jiné plány. Dokončil učení a v Alençonu si otevřel hodinářskou dílnu a časem i klenotnictví. Roku 1857 koupil Pavilion – malé sídlo na venkově, kam se rád utíkal do ticha a modliteb. Do jeho zahrady postavil sochu Panny Marie. Miloval také rybařinu a úlovky často věnoval nedalekému konventu klarisek.

Takovýmto, dá se říci, staromládeneckým životem žil Louis devět let, na svatbu nepomýšlel, avšak tři měsíce po setkání se Zélií Guérinovou si ji jako 35letý vzal za manželku. Po svatbě manželé přenesli sochu P. Marie do domu, kde se stala centrem jejich zbožnosti.

Roku 1871 odevzdává Louis svoji dílnu synovci a rodina se stěhuje do Zéliina starého domu. Louis už předtím často vypomáhal Zélii při její práci, jak dovedl. Teď se k ní připojil úplně. Převzal účetnictví, cestoval, jednal s obchodníky. Miloval trávit čas se svými dcerami, vyráběl jim hračky. Pro každou z nich měl zvláštní jméno: Marie – byla jeho Diamant, Pauline – jeho Perla, Léonie – jeho Dobré Srdíčko, Céline – jeho Nebojácná a Thérese – jeho Malá Královna.

Modlitba

Doslovný český překlad oficiálně schváleného slovenského překladu modlitby k blahoslaveným rodičům sv. Terezie (imprimatur Mons. Rudolf Baláž, banskobystrický diecézní biskup, 847/2008, ze dne 13. 11. 2008):

Bože, Ty jsi dal blahoslaveným Louisovi a Zélii Martinovým
milost posvěcovat se v manželském
a rodičovském životě;
dej, prosíme, abychom Tě na jejich přímluvu
milovali a věrně Ti sloužili, neboť svatost jejich
života může být příkladem pro každého z nás.
Skrze Krista, našeho Pána. Amen.