6. den – Eucharistie a svátost pomazání nemocných

1.

Podle Kompendia KKC 282 „je v eucharistii Ježíš Kristus přítomný opravdu, skutečně, podstatně: se svým Tělem a svou Krví, se svou duší a svým božstvím. Je přítomný pod eucharistickými způsobami chleba a vína, úplně celý Kristus, Bůh a člověk.“ Evangelium sv. Lukáše nám ukazuje Ježíše jako lékaře lidských těl a duší. Proto můžeme říci, že ve mši svaté je přítomný Ježíš jako lékař člověka.

2.

Víra nás učí, že ve všech svátostech je přítomný Ježíš Kristus. Ve svatém křtu nás obmývá z hříchu a smrti a dává nám věčný život. V biřmování nám dává svého Svatého Ducha. Ve svátosti manželství působí jako svazek lásky. V kněžství je přítomný jako služebník, kněz a prorok, který přináší oběť Bohu Otci za nás a celý svět. Ve zpovědi je přítomný jako milosrdný Pán, který odpouští hříchy a naplňuje naše srdce pokojem.

3.

A jakým způsobem je přítomný ve svátosti pomazání nemocných? Odpověď nalezneme v modlitbách obřadu svátosti pomazání nemocných. Především tam nacházíme Krista, který uzdravuje. Je to totiž svátost křesťanského uzdravení (podobně jako zpověď). Jedna modlitba zní: „Pane Ježíši Kriste, tys uzdravoval nemocné. Pohlédni na svého nemocného služebníka, který od tebe s důvěrou očekává uzdravení duše i těla. Ve tvém jménu ho mažeme svatým olejem, dej mu svěžest a sílu, aby překonal nemoc a s tvou pomocí nabyl dobré mysli.“ Pomazání ve své podstatě není jakýmsi posledním pomazáním (i když se v mnoha případech může stát posledním aktem, který člověk přijímá před svou smrtí). Jde tedy o Kristovu činnost směřující k uzdravení člověka. Například rodina zve kněze k umírajícímu. Ten je už tak slabý, že není zcela při vědomí. Kněz proto pomazává tělo umírajícího. A co se přitom děje? Jeho duše je očištěna od hříchu, čili uzdravena. Pak pro případ smrti kněz udílí mocí získanou od Svatého Otce úplné odpuštění (plnomocné odpustky), čili prominutí trestů za hříchy, a takový člověk může vejít do nebe. Jsou ovšem i případy, že Bůh daruje milost uzdravení. V jedné polské nemocnici ležel v bezvědomí těžce nemocný člověk. Jeho příbuzní poprosili kněze, aby mu udělil svátost pomazání nemocných. Kněz se pomodlil a udělil mu svátost. A ten člověk se uzdravil. Avšak ukázalo se, že to byl ateista a nepřítel církve. Obžaloval kněze u soudu za porušení práva svobody svědomí. Kauzu vyhrál, a tak kněz musel zaplatit pokutu. To je jasný důkaz toho, že daná svátost je skutečně svátostí uzdravení.

4.

Jakou má souvislost svátost pomazání nemocných s eucharistií? Ti z vás, kteří měli možnost účastnit se této svátosti v nemocnici, doma nebo v kostele, vědí, že téměř vždy tuto svátost doprovází udílení svatého přijímání – eucharistie. Při návštěvách v nemocnici či v domovech kněz s sebou přináší Nejsvětější svátost – jak říkáme: „Jde s Pánem Bohem.“ Existuje také zvláštní forma spojení eucharistie s nemocnými osobami – viatikum. Je to udílení svatého přijímání umírajícím lidem, pokrmu na cestu do nebe, na cestu do věčnosti. Tím pokrmem poutníka do nebe je eucharistie. Ve fulneckém kostele je pozoruhodný obraz znázorňující smrt sv. Josefa. Starý Josef umírá obklopen Pánem Ježíšem a Pannou Marií. Ježíš doprovází Josefa jako přítel a jako poutník ve chvíli smrti i na cestě k nebeské bráně. Tato scéna vyjadřuje naši víru: „Pane, nemusím se bát.“

5.

Jaké jsou však překážky v přistupování k této svátosti? Dnes mnozí lidé nevyužívají tuto Boží pomoc v nemoci, ve stáří a v umírání. Proč tomu tak je? Je to totiž svátost pro věřící. Pokud se někdo celý život vyhýbal církvi, knězi a svátostem, je těžko se divit, že ho nezajímá přijetí této svátosti během nemoci nebo před smrtí. Na druhou stranu každý kněz by mohl uvést mnoho krásných příkladů, jak velkou pomoc obdrželi lidé, kteří v první pátky v měsíci přijímají kněze navštěvujícího nemocné a jak pěkně se připravují lidé přijímající tuto svátost k poslednímu aktu svého života na zemi.

6.

Co můžeme učinit, aby tato svátost byla známější, oblíbenější a častější? Potřebujeme si zamilovat Ježíše Krista, který navštěvuje nemocné, trpí společně s nimi, nese spolu s nimi jejich kříž, utěšuje a uzdravuje je, očišťuje jejich duše a těla. Můžeme ještě odvážněji nabízet tuto svátost našim blízkým.

7.

Mějme na paměti, že Pán Ježíš nás doprovází celým naším životem, ve zdraví i v nemoci. Dává smysl těžké lidské zkušenosti s utrpením. Když prožíváme bolesti tak, jak je prožíval on, máme naději na šťastný konec, který spočívá ve vysvobození z utrpení a pozvání k hostině s živým Bohem u společného stolu.