Svědectví poutnice Boženky

Slavkovice

Kdo jsme? Fulnek! A kam jdeme? Do Slavkovic!

I tato slova zaznívala na posledních metrech naší cesty k Božímu milosrdenství. Ale vraťme se na začátek. Fulnecký proud vycházel 25. 7. 2015 a byli vněm nejen zkušení poutníci, kteří věděli, do čeho jdou, ale i absolutní začátečníci. O zábavu tedy bylo postaráno už od začátku. Společné modlitby, mše svaté, přednášky otce Pawla, zpěv, duchovní pomoc, otvíraní svých srdcí, ale i získávání nových přátel.

To všechno a ještě mnohem více nás dovedlo až na místa dosud nepoznaná. Nepoznaná v tom, že zde můžeme být jen my sami s Bohem. Už toto je další krok k Božímu milosrdenství a Bůh nás proto povolal. Je naší povinností sdělovat co jsme zažili, protože On nás miluje a chce pomáhat ode všeho zlého dalším.

Tímto svědectvím chci poukázat na všechno, co mi pouť dala. Popravdě? Dala mi vše. Když si uvědomím, že už jen taková jednoduchá modlitba za druhého změní hodně. Co teprve celé společenství s Kristem na této pouti? Slovy nedokážu vyjádřit pocity, se kterými jsem docházela do Slavkovic. Ten, kdo to nezažil, nepochopí. A proto ze srdce prosím všechny, kdo pouť absolvovali, ať nemlčí. Jsme Boží děti a Bůh je s námi. Čeho se máme bát?! Děkuji Bohu za tuto příležitost a doufám, že se uvidíme na další pouti