Tvé království přijď, moje království odejdi

Richard Rohr na středu 1. týdne adventního

Veškeré falešné náboženství v jistém smyslu vychází z jedné iluze: lidé říkají na jednu stranu „přijď království Tvé“, ale na druhou stranou neříkají „moje království odejdi“. Stává se to, když se pokoušíme, aby obě tato království vládla současně, když říkáme, že Pán je pánem našeho života, ale ve skutečnosti chceme být pánem nad svým životem sami. Jestliže Ježíš není Pánem našich životů, tak určitě budeme chtít panovat jeden nad druhým. Tento přístup vedl k touze po nadvládě, soutěžení a k neuvěřitelnému programu „úspěchu“ většiny západní civilizace: křesťané se snažili panovat jedni nad druhými, zatímco říkali, že se podřizují panství Ježíše Krista.

Kosmický Kristus

Richard Rohr na Slavnost Ježíše Krista Krále

Ve staletích bojů o lidství a božství Kristovo ztratila církev Západu postupně kontakt s širším a univerzálním poselstvím: „On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi … a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži“ (Ko 1,15–20).

Kdo byl Ježíš?

Richard Rohr na sobotu třicátého třetího týdne

U Marka čteme, že Ježíšovi jeho rodina nerozuměla. „Vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl“ (Mk 3,20–21).

Tato slova se v našich kostelech skutečně nikdy nepředčítala. Pravděpodobně nás uvádějí do rozpaků. Ježíš určitě nevypadal jako nadmíru spořádaný, řádný, „normální“ člověk, jak si představujeme zbožné lidi. Třeba nám to říká, že naše nejvlastnější pojetí života z víry jde špatným směrem. Byli jsme daleko spíše ovlivněni anglosaským puritanismem nebo stoicismem než tím, co se Ježíš pokouší sdělit.

Pouť ke sv. Kateřině ve Stachovicích

foto: Pavel Mareth

Tags: 

Blahoslavení, kdo žízní po spravedlnosti

Richard Rohr na úterý třicátého druhého týdne v mezidobí

Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (Mt 5,6)

Většina anglických překladů Bible dosud slovo spravedlnost zmírňovala na „co je správné“ nebo „poctivost“. Vidí­me tam jakýsi „náboženský pocit“. V řečtině však jasně stojí slovo spravedlnost. Toto blahoslavenství stojí v samém středu a slovo spravedlnost se opět objevuje na konci. Můžeme se na to dívat jako na dvojverší, kde spravedlnost je tečkou, která vše završuje. Žít v tomto světě spravedlivý život znamená žít život v jednotě s maličkými. Jakkoli se to Matouš marně snaží pro posluchače střední vrstvy zmírnit, je to pořád radikální, revoluční a mimořádné.

Stránky

Subscribe to Zdroj pro titulní stránku