Svátost biřmování bývá nazývána také jako svátost křesťanské dospělosti. Člověk si sám svobodně a dobrovolně volí Boha za svého životního partnera a s tím je neodlučitelně spjato, že se chce učit přijímat a milovat každého člověka. „Nemůžeš říci, že máš rád Boha, když nepřijímáš jakéhokoliv člověka.“ O. Vella říká, že Bůh je nám vždy tak blízko, jak je nám blízko ten člověk, kterého máme nejmíň rádi.
Reptající židé v evangeliu mají problém s tím, že ten úplně obyčejný Ježíš, Galilejec, kterého tak dobře znají, se označuje za chléb, za chléb živý, který sestoupil z nebe a je zdrojem věčného života. A jakoby to nestačilo, nárokuje si u svých posluchačů bezvýhradní odpověď víry.
Ačkoliv evangelista zmiňuje, že při plavbě učedníků na druhý břeh jejich lodí zmítaly vlny, protože vanul vítr proti nim, tentokrát neuvádí, že by učedníci měli z větru nebo z vlnobití strach, jak tomu bylo v jiné podobné situaci (viz Mt 8,23-27). V této perikopě učedníci projevují zděšení a strach teprve tehdy, když vidí, že po moři k nim někdo kráčí.
Narodila se kolem roku 860 na knížecím dřevěném hradu Pšov nad soutokem Labe a Vltavy v Čechách, severně od Prahy. Hrad byl v 10. stol. přestavěn na kamenný a od 16. stol. stojí na jeho místě zámek Mělník. Zde, v pohanském prostředí, Ludmila vyrůstala jako dcera vladyky Slavibora. V historických pramenech je uváděna i pod jménem Lidmila. Ve velmi mladém věku (r.874-875) se provdala za Bořivoje I., Přemyslovského panovníka v západní části středních Čech.
Během letošní Pěší pouti se chceme podívat na všech sedm svátostí. Protože je to rok, kdy se koná Národní eucharistický kongres, tak chceme zvláště hledat souvislost jednotlivých svátostí se svátostí, o které mluvíme jako o „nejsvětější“ – tak mluvíme o eucharistii. Letošní rok je v církvi také rokem zasvěceného života. Jeden den se tedy také zvláště podíváme na dar, kterým je zasvěcený život, a to také v kontextu eucharistie.
Reptající židé v evangeliu mají problém s tím, že ten úplně obyčejný Ježíš, Galilejec, kterého tak dobře znají, se označuje za chléb, za chléb živý, který sestoupil z nebe a je zdrojem věčného života. A jakoby to nestačilo, nárokuje si u svých posluchačů bezvýhradní odpověď víry.
Ačkoliv evangelista zmiňuje, že při plavbě učedníků na druhý břeh jejich lodí zmítaly vlny, protože vanul vítr proti nim, tentokrát neuvádí, že by učedníci měli z větru nebo z vlnobití strach, jak tomu bylo v jiné podobné situaci (viz Mt 8,23-27). V této perikopě učedníci projevují zděšení a strach teprve tehdy, když vidí, že po moři k nim někdo kráčí.
