Letos se křesťané nemohou sejít, aby slavili nejdůležitější slavnost a tajemství liturgického roku. Přesto se každá rodina může v modlitbě spojit s celou církví. Nabízíme tedy návrh domácího slavení Velikonočního tridua. Jednotlivé části modlitby nejsou nic jiného, než slova Písma, modlitby a gesta, která prožíváme během liturgie. Texty jsou doplněny také o modlitby před jídlem a požehnání velikonočních pokrmů o Neděli Zmrtvýchvstání Páně.
Stav nouze sice stále trvá a neumožňuje nám slavit Eucharistii ve společenství farnosti, přesto můžeme vstoupit do společenství s Pánem a s jeho tajemstvím spásy i o další postní neděli. Předkládáme návrh, jak prožít rodinnou bohoslužbu ve společenství s celou církví. Každá rodina si jej může přizpůsobit vlastním možnostem.
Den Páně
User login
Hledat
„O posledním soudu řekne král těm po levici: Pryč ode mne, neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít…“ (srov. Mt 25, 41-42)
Dnešní evangelium nám dává opět šanci pohlédnout na svůj život z Kristovy perspektivy. Perspektivy, kdy dobrý a naplněný život není určován výkony, ale zcela konkrétně projevenou láskou.
Někoho možná pohlcuje náročné zaměstnání, starosti o zajištění rodiny, péče o domácnost, rodinu, škola... A pokud si někdy dovolí vydechnout, za chvíli se mu hlavou honí, co je ještě třeba stihnout. (Uf, za chvíli budou Vánoce:)! Jiný zas prochází těžkými časy, náročnými vztahy nebo osamělostí; někdy až k zoufalství, že není proč žít, a nevidí smysl toho trápení.
Přesto i do těchto našich konkrétních - neideálních životů zaznívá toto Boží slovo. Někdy mám pocit, že s námi Bůh chce trochu zatřást. Ne aby nás deptal a stresoval se zdviženým prstem: „Tak jakpak si stojíš?“ Netlačí na nás, abychom do všech svých starostí ještě zakomponovali starost o další bližní. Jen ostře připomíná, co je podstatné. Že naše neviditelná služba z lásky k Němu má stěžejní význam pro věčnost. Ne naše úspěchy či neúspěchy. Tvrdost našeho srdce se může lehce stát překážkou naplněného a radostného společenství s Ním na konci věků.
Asi každému z nás nějaký „hladový“ v souvislosti s textem evangelia vytane na mysli. Člověk, který má opravdu hlad a nedostatek prostředků k životu. Nebo člověk „hladový“ po laskavém slově, po projevené pozornosti, po přijetí… A my se raději schováváme do výmluv, že jsme zahlcení prací, unavení, nebo že jiné věci jsou teď důležitější. Mnohdy prostě druhého míjíme úmyslně, protože se nám kontakt s ním příčí a „mně taky nikdo nepomohl“, „sám mám málo“.
Jenže jaká bude moje bilance na konci tohoto dne (týdne, roku, života)? Stokrát shlédnuté zpravodajství? Bezbřehé brouzdání na sociálních sítích? Dosažení dalšího – vyššího levelu v PC hře? Skvělý nákup v akci?! Shlédnutí 55. dílu nekonečného seriálu „ze života“? Super outfit? Po tisící vycíděná kuchyň? Další hora vyžehleného prádla? Každý si můžeme leccos dosadit.
Bůh vidí do našeho srdce, zná nejen naše slabé stránky - prohrané zápasy s leností, předsudky, sobectvím... ale i silné. Každý je od něj máme. Proto nás znovu povzbuzuje, abychom vycházeli ze sebe směrem k druhým. Ví, co je opravdu důležité. Jde totiž o VŠECHNO – o věčný život. O to, jak bude vypadat náš život bez konce.
Někdo vynaloží mnoho úsilí pro malý vstřícný krok, jiný lehko zvládne velkou věc. Nesrovnávejme se s druhými, ale vyprošujme si na svou cestu denně lásku a inspiraci Ducha svatého, trpělivost, schovívavost, posilu…
V každém našem jednání, slově i myšlence vedených láskou, v každém nezištném vydání sebe sama přichází Boží království – do našeho srdce i do srdce obdarovaného. Láska otevírá cesty a boří ledy.
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.
