Blahoslavení, kdo žízní po spravedlnosti

Richard Rohr na úterý třicátého druhého týdne v mezidobí

Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (Mt 5,6)

Většina anglických překladů Bible dosud slovo spravedlnost zmírňovala na „co je správné“ nebo „poctivost“. Vidí­me tam jakýsi „náboženský pocit“. V řečtině však jasně stojí slovo spravedlnost. Toto blahoslavenství stojí v samém středu a slovo spravedlnost se opět objevuje na konci. Můžeme se na to dívat jako na dvojverší, kde spravedlnost je tečkou, která vše završuje. Žít v tomto světě spravedlivý život znamená žít život v jednotě s maličkými. Jakkoli se to Matouš marně snaží pro posluchače střední vrstvy zmírnit, je to pořád radikální, revoluční a mimořádné.

To, co Ježíš říká, je: Buďte si jisti, že nejste uspokojeni. Udržujte se ve stavu neuspokojenosti. Do toho stavu vás přivede kontemplace a dobrovolná prostota. Opravdová modlitba probouzí svatou touhu (tak jako deprivace a nespravedlnost, jestliže je přibereme do modlitby). Nevědomí vyvře na povrch a vy zjistíte, po čem skutečně toužíte. (Není to nový oblek, ačkoli když to vezmete příliš zkratkovitě, můžete si myslet, že právě o něj vám jde.) Setrvejte v tom stavu déle – nový oblek tak „setrvat“ neumí! To, po čem vždycky skutečně toužíte, je Bůh.

Smutnou věcí u těch, kdo se pokoušejí stavu toužení a žízně vyhnout, je, že nikdy nemohou být uspokojeni. Bohatství nemá sebe sama nikdy dost; zato spravedlnost bývá spravedlností nasycena.

z Sermon on the Mount