Kosmický Kristus

Richard Rohr na Slavnost Ježíše Krista Krále

Ve staletích bojů o lidství a božství Kristovo ztratila církev Západu postupně kontakt s širším a univerzálním poselstvím: „On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi … a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži“ (Ko 1,15–20).

Toto není Kristus řešící problémy, není to Kristus denominační nebo kulturní ani Kristus domestikovaný církvemi. Tento Kristus svým životem a osobou pojmenovává, oč jde, co trvá a konečně, co je. Všemu tomu dává význam, zjevuje spásný vzorec, kterému říkáme život a smrt věcí, a vynáší smysl a hodnotu našich životů vně nás samých!

Takového Krista už neuctíváme, a proto jsme odsouzeni, abychom uctívali menší příběhy. Pokoušíme se jej nahradit barvotiskovými mýty z poutí, Georgem Washingtonem a generálem Schwarzkopfem, ale nikdo z nich není dost velký ani dost skutečný, aby nám dal univerzální řád a smysl. Hledíme k osobní psyché, ale ta prostě není dost veliká nebo propojená, aby zahrnovala lidské spirituální tužby.

Usilování církve o evangelizaci zůstane polapeno v pasti kultury a fundamentalismu, dokud sami nebudeme mít patřičnou šíři, abychom hlásali kosmického Krista.

Sojourners, “Why Does Psychology Always Win?”