Kdo byl Ježíš?

Richard Rohr na sobotu třicátého třetího týdne

U Marka čteme, že Ježíšovi jeho rodina nerozuměla. „Vešel do domu a opět se shromáždil zástup, takže nemohli ani chleba pojíst. Když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili; říkali totiž, že se pomátl“ (Mk 3,20–21).

Tato slova se v našich kostelech skutečně nikdy nepředčítala. Pravděpodobně nás uvádějí do rozpaků. Ježíš určitě nevypadal jako nadmíru spořádaný, řádný, „normální“ člověk, jak si představujeme zbožné lidi. Třeba nám to říká, že naše nejvlastnější pojetí života z víry jde špatným směrem. Byli jsme daleko spíše ovlivněni anglosaským puritanismem nebo stoicismem než tím, co se Ježíš pokouší sdělit.

Náboženství neznamená konat krásné, řádné a správné věci, jak by lidé očekávali. Boží dobrota zasahuje daleko hlouběji než toto a vyžaduje daleko více. Kdo z nás by například s hrdostí přijal do domu takového Jana Křtitele – muže divokého vzezření, jemuž se dalo stěží rozumět, jehož drsná slova by nás přivedla do nemalých rozpaků? Také Ježíš mluvil ke svým současníkům a nebyl pochopen. Stál mimo hlavní proud očekávání a to stačilo, aby ho označili za „pomateného“.

Ježíš se nijak neshodoval s tváří onoho dokonalého muže kavkazského typu s elegantně přičísnutými vlasy, kterého vídáme na obrázcích. Byl mužem, který se za každou cenu snažil být věren Bohu a sdělovat tuto pravdu světu. To svět nechtěl slyšet. Dnes by byl opět ukřižován – a možná i církví.

z The Great Themes of Scripture