Jak se učit lásce v rodině

Richard Rohr na čtvrtek prvního týdne v mezidobí

Ježíš říká, že kdokoli dává přednost otci nebo matce, synu či dceři, není ho hoden. Říká, že přirozená rodina je pouze začátkem, a říká to v prostředí kultury, jejíž rodinné svazky byly daleko silnější než naše. Volá příslušníky té kultury do nového společenství, do duchovní rodiny.

„Kdo jsou má matka a mí bratři?“ A když pohlédl na ty, kdo seděli kolem něho, řekl: „Hle, moje matka a moji bratři! Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka“ (Mk 3,34–35). Proti všem očekáváním tohoto kulturního prostředí, Ježíš povahu rodiny radikálně redefinuje: namísto správného příbuzenství správný vztah.

Veškerý duchovní růst se děje v kontextu uzdravování a obnovy rodinných vztahů v jejich původním, ideálním smyslu. Lidé jsou zcela paradoxně nejvíce zraňováni i osvobozováni ve vztahu k otcům, matkám a sourozencům. Jsme zraňováni, poznamenáváni a věřme, že i žehnáni ve svých přirozených rodinách. V duchovní rodině býváme jak zraňováni, tak uzdravováni, což je práce na celý život. Nicméně ona druhá rodina může pouze doufat v naplnění přání, jež se zrodila v té první. Lásku, která uzdravuje, obvykle pociťujeme jako cosi mateřského, otcovského, sesterského nebo bratrského.

The Spiritual Family and the Natural Family