Víra je tím, čím je

Richard Rohr na čtvrtek čtvrtého týdne v mezidobí
Poznání Boha nemůžeme dokázat, zpracovat či uchopit rozumem, ani zdůvodnit nebo prokázat. Poznání Boha a Boží energie vždy riskuje, že bude mylně pochopeno (což riskuje i Bůh) a že bude desinterpretováno (což Bůh musí od nás snášet), ba i to, že si ho nebudeme dost vážit (což Bůh také pociťuje).
 
Žít z víry – to jest žít s Bohem – znamená, že člověk musí vsadit na to, vidět a cítit „nic“ – nic, co by se dalo vlastnit, usmlouvat, vyvinout, řídit, prodávat, koupit, měřit, zasloužit si, čemu by se dalo s nadšením tleskat nebo co by se dalo druhým řádně sdělit. Víra vposledku stojí nad či za světem moci, funkčnosti a užitnosti.
 
Musím to tak říct, neboť jinak bych popíral celou historii víry od Abrahama k Ježíšovi až po Františka z Assisi či k naší Donny Flowers a Erwinu Wolkemu. Víra leží za vším racionálním a objektivizujícím rozvažováním, s nímž by mohli přijít i lidé veskrze dobří. Neexistuje žádný komunitní program nebo struktura, jež by byly kdy schopny vyřadit biblickou víru jako nepotřebnou – ať už jsou naše programy jakkoli dokonalé, ať do nich jakkoli investujeme. Víra je tím, čím je. A Boha můžeme poznat zase jen vírou (viz Ř 3–5). Docela bych rád věděl, proč náboženští lidé toto tak snadno zapomínají!
 
Věřit konečně znamená setrvávat v prázdnu a nemít v rukou nic, co by se dalo dokázat či bránit, a prožívat to jako stále živoucí lásku, která nás nabádá kapitulovat, dávat věcem průchod, odevzdávat, odpouštět, vydávat se na cestu, nebránit se, důvěřovat druhým, sebe sama ztrácet s jistotou, že následně sebe sama nalezneme.
 
Materialistická doba, zaměřená na konzum a funkčnost, považuje víru za něco téměř nemožného. Chtěli bychom náboženství, ale rozhodně nechceme víru. Protože víra je ničím, věřící člověk je nikým. V naší mělké kultuře je víra nazývána naivitou. Odpouštění se vždy považuje za změkčilost a ústup protivníkovi – dokonce ani pravdomluvnost – vám nepřinese žádné hlasy ani zdání patriotismu ve večerních zprávách. Víra je v tomto věku a kultuře ničím. Víra vždy byla ničím.