Masky Boží

Richard Rohr na pátek čtvrtého týdne v mezidobí

Latinským výrazem pro slovo maska je persona, z níž pochází i slovo vyjadřující individualitu člověka. Zdá se, že toto slovo vyjadřuje, že individuální projev není ničím více než pouhou maskou nějaké širší reality. Nejprve se vztahovalo na velké divadelní masky, které řečtí herci používali k tomu, co se nazývalo „mluvit skrz či pro-mlouvat“ (per-sonare). Masky přitom měly zesilovat jejich hlasy. Nakonec byl ale výraz persona používán křesťanskými filosofy a teology, aby definoval individuum – jako vydělené ze skupiny. Každá osoba – persona byla „maskou Boží“. Každá osoba dýchala a promlouvala skrze masku – jako zobrazení pravdy daleko širší.

Své bytí osobou si uvědomuji pouze v nekonečné úctě vztahu já – ty, který mi může nakonec ukázat pouze Bůh: vztah subjektu k subjektu tváří v tvář, kde jeden pohlíží na druhého a odmítá mě vnímat jako objekt. V jistém smyslu je láska vždycky vztahem mezi rovnými. Boží láska je pro nás zcela dokonalá, víme, že jsme respektováni jako rovní a milující. A zabere nám celý život, abychom to pochopili a vstřebali.

“Image and Likeness: The Restoration of the Divine Image”