Pašijová neděle: „Miluji tě!“

Richard Rohr na Květná neděle

Největší ironií celé scény ukřižování je toto: Ten, který byl vším, sobě vše odňal. Ten, který byl Král králů a Pán pánů, byl korunován trním. Všechno lidstvo, jemuž byl bratrem, mu bylo vzato, a on kráčel po své cestě sám. Ježíš, bratr stvoření, byl přibit hřeby na dřevo kříže, jeho paže byly rozpjaty hřeby. On je věčným Božím znamením lidstvu, leč jeho paže byly přibity na kříž, protože za svého života vyřkl tři ne­bezpečná slova: „Já tě miluji.“

Jestliže řekneš: „Já tě miluji“, dáváš druhým nad sebou moc. Dáváš jim moc, aby tě zničili, i moc, aby tě utvářeli. Ježíš tato slova řekl svému stvoření a my ho bereme za slovo.

To, co se dělo s Ježíšovým tělem, dělá lidstvo věčně: nenávidíme to, co bychom měli milovat. Bůh ale fakticky mluví slovy Superstar: „Jen mě nenáviďte, chytněte mě, přibijte mě ke stromu“, stejně vás budu milovat! To je velký čin smíření, nejen vůči jednotlivcům, ale vůči všem institucím a vůči stvoření. Jaká naděje!

The Great Themes of Scripture