Katolická rodina

Richard Rohr na čtvrtek třicátého druhého týdne v mezidobí

Obraz katolicismu je obrazem rodiny. Církev je řízena papežem, Svatým otcem. Své kněze nazýváme otci. Naše řeholní komunity mají matky představené; řeholníci a řeholnice se nazývají bratři a sestry. Neustále nahlížíme církev jako nějaký druh rodiny. I proto byl střet se schizmatem a posléze s reformací v takovém rozporu s duchem církve. Rozlomení jednoty se Svatým otcem i ta další rozštěpení byla v křesťanstvu jednoduše pro katolickou mysl nepředstavitelná. Velkým katolickým principem je jednota.

V rodině je přirozeně místo pro matku. Není-li církev matkou, pak se Maria – upřímně řečeno – stává obtíží, teologickým problémem. Když pochopíte církev jako vtělenou rodinu, pak není nic špatného na tom, abychom v ní přivítali starší bratry a sestry, svaté, ty, kteří nás předešli a prošli tudy před námi. Katolická mysl to intuitivně chápe.

Je ohromující, že se tyto věci nemusí dokazovat někomu, kdo vnitřně přijal katolický mýtus. Je to mimoracionální a je v tom veliká síla. Funguje to ale tak, jako funguje vtip: buď ho pochopíte, nebo ne. Protestantismus má s námi v tomhle směru potíž, a je to velmi pochopitelné.

The Price of Peoplehood

Tags: