Richard Rohr: Církev v Americe

Osobitým darem katolické církve v Americe je, že poctivě hledá autentickou duchovní autoritu. U národa, který chce sám sebe považovat za svobodomyslný, sebeurčovaný a vysoce demokraticky smýšlející, se to může zdát dosti zvláštní. A přece právě toto je pravděpodobně ten pravý důvod, proč tak zoufale hledáme. Sám náš individualismus dal vyvstat hluboké potřebě důvěřovat jinému. Naše egocentrické životní styly nás ženou zpět do centra, které ve sku­tečnosti je Centrem. Naše svoboda od králů, papežů a diktátorů nás uvolňuje pro touhu po důstojném Pan-ství.

Možná to formulujeme odlišně, než by to udělala dřívější tradice, ale skutečně bychom se netrápili a neobtěžovali všemi těmi mitrami a tiárami, kdybychom hluboce netoužili po ryzí duchovní autoritě, která by nás vpravdě sjednocovala kolem obecných hodnot, ctností a společného dobra. Je zřejmé a na místě, že je to toužení po Bohu. Naše naprostá nezávislost a zdravá nedůvěra v autoritu pro ni samu přivádí naši americkou církev k tomu, že pomáhá univerzální církvi odhalit skutečnou duchovní autoritu a důvěřovat jí. Taková autorita je založena na vnitřní pravdě a radikálním evangeliu – namísto omezených apelů na právo, moc, filosofii a paternalistické rozsudky na způsob: „Je to proto, že jsem to tak řekl!“

Spirituální autorita, kterou americká církev hledá, je autorita pragmatická, která dosahuje svého účelu. Nemůžeme důvěřovat autoritě, jež si dělá nárok mluvit Božím jménem, ale nedosahuje svých duchovních cílů. Ptejme se: hojí, odpouští, usmiřuje, napravuje, uzdravuje, obnovuje, oživuje, probouzí, sjednocuje a činí platnými ty nejhlubší, nejzákladnější lidské instituce? Obnovuje manželské vztahy, usmiřuje země, naplňuje lidi reálnou nadějí a hmatatelnou radostí? Je to autorita, jež je mocna sebekritiky a hledá hodnoty království Božího namísto sebeuspokojení a sebezáchovy? Pokud ne, nevidím žádný důvod, proč bych jí měl důvěřovat a podrobovat jí svůj jediný život.

Jak nás Ježíš jasně učil, mezi pravými a falešnými proroky můžeme rozlišovat podle jednoho kritéria: podle jejich plodů. Americký katolík je příliš nezávislý, upřímný a zdravého rozumu, než aby se skláněl před předepsanou a získanou autoritou, není-li to též autorita skutečná.

A co je skutečnou autoritou? Vedení (a já věřím v oprávněnost a potřebnost vedení!) a členství si navzájem dluží svatost. Toto je plná autorita Těla Kristova.

Z “The Future of the American Church”