Eucharistie jako symbol

V eucharistické oběti je ještě jedna symbolika. V současném stavu lidstva, to je ve stavu po hříchu, vstupuje člověk do věčnosti smrtí a pak vzkříšením. I tento zřetel je přítomen v symbolice eucharistie. Zříkáme se chleba, kterým se živíme, a nabízíme ho Bohu na oltáři. V nejstarších rituálech se předpokládalo, že božstva jí pokrmy, jež se jim nabízejí. Připomíná to starozákonní vyprávění z knihy proroka Daniela, kdy kněží boha Béla klamali svého krále, když mu tvrdili, že Bél je živý bůh, který jimi obětované jídlo vždy přes noc sní a vypije. (Dan 14,1). Daniel i všichni ostatní židé si byli dobře vědomi, že Bůh Izraele nejí tělesný pokrm. Přesto pokračovali v této praxi předkládat chléb na oltář a aby tím dali najevo, že se zříkají radikálně všeho. Chléb pálili, aby ho zcela zničili v oběti.

I křesťané pokračují v této praxi obětování chleba a vína Bohu. Obětování je symbolem našeho života, který je smrtí zmařen, ale následně jej opět získáváme prostřednictvím zmrtvýchvstání.

Náš život je plný obětí. Princip je vždy stejný: dáváme jednu věc, abychom získali věc jinou. V obchodě platíme určitou sumu peněz, abychom získali zboží, platíme za námahu práce. Pro křesťany, kteří se živí tělem a krví Kristovou, je věčný život roven zmrtvýchvstání, je posvěcením našeho těla, jež je symbolicky obětováno na oltáři spolu s chlebem a vínem.

 

 

(upraveno z knihy Tomáše Špidlíka Eucharistie)