Poznání Boha nemůžeme dokázat, zpracovat či uchopit rozumem, ani zdůvodnit nebo prokázat. Poznání Boha a Boží energie vždy riskuje, že bude mylně pochopeno (což riskuje i Bůh) a že bude desinterpretováno (což Bůh musí od nás snášet), ba i to, že si ho nebudeme dost vážit (což Bůh také pociťuje).
Slovo, kterým Bůh promlouvá, je slovem opravdové síly, ale my tomu nevěříme. Je to naopak naše vlastní síla, v niž věříme, že promění svět. Ale co z ní vzešlo? Jen se podívejme třeba na svou vládu! Anebo na svět! Co je to za bídnou kulturu, za nicotnou civilizaci, které svět svými silami dosáhl. Jak málo lidství! Konzervativci mají sklon nedůvěřovat bezmoci, zatímco liberálové spíše nedůvěřují moci. Ježíš skládá obojí dohromady v naprosto novou cestu, která ovšem žádnou z těch skupin neuspokojuje.
Ve třetím přikázání vidíme to nejzákladnější chápání vztahu mezi Bohem a lidstvem. Židé říkali, že sedmého dne, o sabatu, budou odpočívat. Všechno se zastaví. „Toto je den, který učinil Hospodin. Jásejme a radujme se z něho,“ zpívá žalmista.
Provázej mne, vlídné Světlo,
tmou, která mne svírá -
ty mne provázej!
Noc temná je, domov vzdálený,
však ty mne provázej!
Veď mé kroky,
já neprosím, abych viděl do dálav -
osviť však první krok.
Dřív nebylo to,
dřív neprosil jsem tě o doprovod.
Rád měl jsem v rukou své volby
a cest svých běh.
Celníci tvořili velmi specifickou skupinu židovského obyvatelstva. Izrael byl v Ježíšově době pod správou Říma a tito celníky pro něj vybírali poplatky a daně. Měli se jistě velmi dobře, byli nesmírně bohatí. Ostatní židé je ale nenáviděli, stranili se jich a pokládali je za nečisté – stýkali se totiž s pohany a kolaborovali s okupační mocí.
Evangelizační působení církve má mariánský styl. Neboť pokaždé, když pohlédneme na Marii, opět věříme v převratnou sílu něhy a lásky. Na ní vidíme, že pokora a něha nejsou ctnostmi slabých, nýbrž silných, kteří nepotřebují zacházet s druhými špatně, aby pocítili svoji důležitost. Při pohledu na ni zjišťujeme, že ta, která velebila Boha, protože „mocné sesadil z trůnu“ a „bohaté propustil s prázdnou“, je tatáž, která zajišťuje domácí teplo našemu hledání spravedlnosti. Ona také starostlivě uchovává „všechno v srdci a rozvažuje o tom“.
Celníci tvořili velmi specifickou skupinu židovského obyvatelstva. Izrael byl v Ježíšově době pod správou Říma a tito celníky pro něj vybírali poplatky a daně. Měli se jistě velmi dobře, byli nesmírně bohatí. Ostatní židé je ale nenáviděli, stranili se jich a pokládali je za nečisté – stýkali se totiž s pohany a kolaborovali s okupační mocí.
