Všemohoucí Bože, osvěť světlem víry a rozpal ohněm lásky naše srdce, abychom, jako společenství shromážděné u svatého Vincence Pallottiho, mohli s úctou chválit Tvůj majestát, přispět k budování Božího Království a sjednocení všech lidí u Tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, který s Tebou žije a kraluje v jednotě Ducha svatého po všechny věky věků. Amen
Bože, daruj mi sílu přijmout věci, které nemohu změnit, odvahu změnit věci, které změnit mohu
a moudrost rozeznat jedny od druhých.
Žít den po dni, radovat se z každého okamžiku,
přijímat těžkosti jako cestu k pokoji.
Brát tak jako On, tento hříšný svět, jaký je,
ne takový, jaký bych jej chtěl mít.
Bůh svěřil svatému Josefovi ochranu svého Syna Ježíše a jeho Neposkvrněné Matky na zemi, a hojně se mu odměnil za věrnou službu štěstím v nebi. My, kteří vzhlížíme k osobě tohoto svatého muže, jak ke svému vzoru zde na zemi, považujeme ho zároveň za svého přímluvce před Božím trůnem v nebi.
Obracíme se k němu s prosbou o pomoc, abychom byli schopni žít pokorně podle jeho příkladu, jednou také umírali v přítomnosti Ježíše a Marie a spolu s ním hleděli na tvář Boží.
Svěřujeme se vždy přímluvě svatého Josefa, zvlášť v různých potřebách a těžkých životních situacích.
Svatý Josef jako hlava svaté Rodiny umíral podle tradice v přítomnosti Ježíše a Marie. Celý život se staral o jejich bezpečnost. Namáhal se, abys jim zajistil náležité životní podmínky. Své povinnosti hlavy rodiny plnil svědomitě a poctivě.
Nelze pochybovat, že Ježíš a Maria přechovávali úctu a lásku ke svému živiteli. O to víc ho svou péčí zahrnovali v závěru jeho pozemské pouti. Jak bezpečný se musel tehdy cítit svatý Josef, když mohl při svém smrtelném loži vidět tyto dvě nejsvětější Osoby!
Svěřme všechny, kteří se blíží ke konci svého života, umírající, a také hodinu své smrti přímluvě svatého Josefa, patrona šťastně umírajících.
V životě svatého Josefa obdivujeme jeho velkou víru a důvěru v Pána Boha. Jak vroucně a poslušně uskutečňuje vůli Boží! Pán Bůh rozptýlil jeho pochybnosti a odměnil jeho víru, když přijímá Marii do svého domu. Poslušně zachraňuje Dítě Ježíše útěkem do Egypta, z vůle Boží se vrací do Nazareta. S bolestí v srdci hledá Ježíše během poutě do Jeruzaléma. V duchu víry, důvěry, poslušnosti a zbožnosti uskutečňuje životní úlohu, kterou mu Bůh určil. Při všech událostech svého života důvěřuje dobrému Bohu, že vše, co je mu uložené vykonat, je z jeho vůle.
Prosme svatého Josefa, ať nás učí věrnosti; ve zbožné důvěře v Boha ať podpírá ty, jejichž víra je slabá, nebo důvěru v Boha ztratili v životních zkouškách.
Svatý Josef, Ježíšův pěstoun, žil, pracoval a modlil se v jeho přítomnosti. Vědomí, že vše dělá pro Boha, když se stará o jeho syna, mu dávalo sílu a vytrvalost. Tím více, že téměř na každém kroku odměňovala Ježíšova přítomnost vynaložené úsilí a oběti, které ve svém životě přinášel. Žil s ním den za dnem, obstarával obživu a oděv tomu, na jehož čekali proroci a toužili ho spatřit a aspoň se ho dotknout.
Modleme se, abychom tak, jako svatý Josef všechno konali v Ježíšově přítomnosti, prožívali jeho blízkost v hlubokém ponoření do modlitby a byli si vědomi Boží přítomnosti.
Práce je povinností každého člověka, a ani svatý Josef, přesto, že byl Bohem vybrán za pěstouna Syna Božího, nebyl od ní osvobozen. Jako tesař těžce pracoval, aby uživil svatou Rodinu. Zakusil nejistotu zítřka i tíhu podstoupených námah. Pán Ježíš bezpochyby pomáhal svému pěstounovi jako dorůstající mladík i jako dospělý muž.
Modleme se za lidi, kteří těžce pracují, aby uživili sebe a své rodiny. Prosme Boha zejména za nezaměstnané, aby si dokázali najít dobré zaměstnání a tak uživit i své nejbližší.
Svatá Rodina se počítala mezi chudé. Neměli jiný majetek kromě toho, který těžkou prací získal svatý Josef. Ten jako hlava rodiny jistě těžce nesl, že nemůže Kristu zajistit blahobyt a podmínky hodné jeho osoby. Ale Pán Ježíš chtěl bydlet a žít právě v takové rodině. Nemůžeme pochybovat, že svatý Josef vynikal mezi svými sousedy a příbuznými. Určitě byl ochotný, štědrý a pečlivý když šlo o dobro druhých. Byl vždy připraven pomáhat a přispět dobrou radou. Nemohl přece jinak, když plnil tak vznešenou úlohu a čestnou povinnost.
Svatý Josef očekával s velkým dojetím narození Ježíše Krista. Klaněl se Božímu Dítěti, které bylo v Betlémě položené do chudých jeslí na slámu. Ve vyhnanství v Egyptě bděl nad jeho bezpečím, v Nazaretě obstarával všechny životní potřeby Syna Božího.
Bůh svěřil svatému Josefovi ochranu svého Syna Ježíše a jeho Neposkvrněné Matky na zemi, a hojně se mu odměnil za věrnou službu štěstím v nebi. My, kteří vzhlížíme k osobě tohoto svatého muže, jak ke svému vzoru zde na zemi, považujeme ho zároveň za svého přímluvce před Božím trůnem v nebi.
Svatý Josef jako hlava svaté Rodiny umíral podle tradice v přítomnosti Ježíše a Marie. Celý život se staral o jejich bezpečnost. Namáhal se, abys jim zajistil náležité životní podmínky. Své povinnosti hlavy rodiny plnil svědomitě a poctivě.
V životě svatého Josefa obdivujeme jeho velkou víru a důvěru v Pána Boha. Jak vroucně a poslušně uskutečňuje vůli Boží! Pán Bůh rozptýlil jeho pochybnosti a odměnil jeho víru, když přijímá Marii do svého domu. Poslušně zachraňuje Dítě Ježíše útěkem do Egypta, z vůle Boží se vrací do Nazareta. S bolestí v srdci hledá Ježíše během poutě do Jeruzaléma. V duchu víry, důvěry, poslušnosti a zbožnosti uskutečňuje životní úlohu, kterou mu Bůh určil. Při všech událostech svého života důvěřuje dobrému Bohu, že vše, co je mu uložené vykonat, je z jeho vůle.
Svatý Josef, Ježíšův pěstoun, žil, pracoval a modlil se v jeho přítomnosti. Vědomí, že vše dělá pro Boha, když se stará o jeho syna, mu dávalo sílu a vytrvalost. Tím více, že téměř na každém kroku odměňovala Ježíšova přítomnost vynaložené úsilí a oběti, které ve svém životě přinášel. Žil s ním den za dnem, obstarával obživu a oděv tomu, na jehož čekali proroci a toužili ho spatřit a aspoň se ho dotknout.
Práce je povinností každého člověka, a ani svatý Josef, přesto, že byl Bohem vybrán za pěstouna Syna Božího, nebyl od ní osvobozen. Jako tesař těžce pracoval, aby uživil svatou Rodinu. Zakusil nejistotu zítřka i tíhu podstoupených námah. Pán Ježíš bezpochyby pomáhal svému pěstounovi jako dorůstající mladík i jako dospělý muž.
Svatá Rodina se počítala mezi chudé. Neměli jiný majetek kromě toho, který těžkou prací získal svatý Josef. Ten jako hlava rodiny jistě těžce nesl, že nemůže Kristu zajistit blahobyt a podmínky hodné jeho osoby. Ale Pán Ježíš chtěl bydlet a žít právě v takové rodině. Nemůžeme pochybovat, že svatý Josef vynikal mezi svými sousedy a příbuznými. Určitě byl ochotný, štědrý a pečlivý když šlo o dobro druhých. Byl vždy připraven pomáhat a přispět dobrou radou. Nemohl přece jinak, když plnil tak vznešenou úlohu a čestnou povinnost.
Svatý Josef očekával s velkým dojetím narození Ježíše Krista. Klaněl se Božímu Dítěti, které bylo v Betlémě položené do chudých jeslí na slámu. Ve vyhnanství v Egyptě bděl nad jeho bezpečím, v Nazaretě obstarával všechny životní potřeby Syna Božího.
