Richard Rohr

Třetí pokušení Kristovo (ovládání)

Richard Rohr na sobotu dvacátého týdne v mezidobí

Po potřebě být úspěšným a smýšlet o sobě dobře přichází třetí lidská závislost – potřeba ovládat, mít moc. Proto říká ďábel Ježíšovi, aby se sklonil před systémem tohoto světa. „Toto všechno ti dám“ (Mt 4,9). Jen si to kup. Uvěř v to. Před malými královstvími tohoto světa, před korporacemi a národními státy, bezpečnostními systémy, idoly militarismu se Ježíš odmítá sklonit. Cenou za tuto lásku k moci je padnout Satanovi k nohám a klanět se mu (Mt 4,9). Je to velice tvrdý rozsudek vynesený nad „všemi královstvími světa“. Ve všech těchto systémech nutně dominuje vlastní zájem.

Druhé pokušení Krista (spravedlnost)

Richard Rohr na pátek dvacátého týdne v mezidobí

Druhé pokušení Ježíšovo: Satan ho vyvádí na vrcholek chrámu, symbolizujícího náboženský svět, a říká mu, aby hrál s Bohem hru na spravedlnost. „Vrhni se dolů, on tě chytne“ (Mt 4,6). To je jedinkrát, kdy Satan cituje Písmo. Druhé pokušení vyjadřuje potřebu být spravedlivý a považovat sebe sama za spaseného, nadřazeného, za morální vrchol spočívající na Bohu a náboženství a citující nosné citáty z Písma pro svůj vlastní cíl.

První pokušení Jezíšovo (úspěch)

Richard Rohr na čtvrtek dvacátého týdne v mezidobí

Věřím, že všichni rádoby služebníci církve musí čelit třem stejným pokušením jako Ježíš, dříve než mohou začít sloužit. Prvním Kristovým pokušením je proměnit kameny v chléb (viz Mt 4,3), potřeba být efektivní, úspěšný, důležitý, uskutečnit něco. Něco jsi dokázal a lidi řeknou: „No tedy, to se ti povedlo. Tos udělal dobře!“ Když davy aplaudují, je těžké věřit, že to nebyla dobrá věc a pravděpodobně i Boží vůle.

Richard Rohr - Chudoba

Chudoba definovaná jako hřích 

V Písmu najdeme čtyři popisy chudoby. Předně je to chudoba jako hřích, prázdnota, chudoba těch, kteří jsou ve svém nitru mrtví. Toto zjevně není chudoba, kterou by Písmo stavělo jako ideál. A přece v celém schématu spásy hraje svou roli. Hřích a milost jsou ve vzájemném vztahu. V jistém smyslu jedinou cestou, jak skutečně pochopíme spásu, milost, svobodu, je pochopení jejich protějšků. Právě proto jsou velcí světci zpravidla obrácení hříšníci.

Katolický pohled na svět: jednotný lid

Richard Rohr na úterý po třetí neděli velikonoční

V katolicismu žije jistý druh holismu, jakési mystické přání propojovat všechny věci a zjišťovat, že všechny věci již propojeny jsou. Není proto divu, že se katolicismus po celé své dějiny pohybuje směrem k mysticismu. Mystici mají hluboký smysl pro to, že vše je spojeno. Oni život nerozškatulkovávají, neboť hluboce zakoušejí, že Bůh je střed a všechny věci jsou s tímto středem spojeny. Jejich kruh se rozpíná do daleka a do široka a uvnitř něho je sdostatek prostoru pro všechno.

Katolický pohled na svět: svátostný

Richard Rohr na pondělí po třetí neděli velikonoční

Katolíci mají svátostný pohled na svět. Pro nás hmotná realita prostředkuje realitu duchovní. Veškerá spirituální realita, veškerá milost jsou nám sdělovány skrze tento svět, skrze dějiny, skrze konkrétní objekty, věci, okamžiky, události, osoby.

Modlitba Páně

Richard Rohr na pondělí Svatého týdne

Ježíš je svobodný ve vztahu, kterému se naučil z Ducha – že je Synem milujícího Otce. Všimněte si u jeho modlitby toho naprostého soustředění na Boha:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.

Všechno to je vyjádřeno ve formě imperativů, nikoli žádosti! S autoritou dcer a synů říkáme Bohu: Udělej to!

Pašijová neděle: „Miluji tě!“

Richard Rohr na Květná neděle

Největší ironií celé scény ukřižování je toto: Ten, který byl vším, sobě vše odňal. Ten, který byl Král králů a Pán pánů, byl korunován trním. Všechno lidstvo, jemuž byl bratrem, mu bylo vzato, a on kráčel po své cestě sám. Ježíš, bratr stvoření, byl přibit hřeby na dřevo kříže, jeho paže byly rozpjaty hřeby. On je věčným Božím znamením lidstvu, leč jeho paže byly přibity na kříž, protože za svého života vyřkl tři ne­bezpečná slova: „Já tě miluji.“

Masky Boží

Richard Rohr na pátek čtvrtého týdne v mezidobí

Latinským výrazem pro slovo maska je persona, z níž pochází i slovo vyjadřující individualitu člověka. Zdá se, že toto slovo vyjadřuje, že individuální projev není ničím více než pouhou maskou nějaké širší reality. Nejprve se vztahovalo na velké divadelní masky, které řečtí herci používali k tomu, co se nazývalo „mluvit skrz či pro-mlouvat“ (per-sonare). Masky přitom měly zesilovat jejich hlasy. Nakonec byl ale výraz persona používán křesťanskými filosofy a teology, aby definoval individuum – jako vydělené ze skupiny. Každá osoba – persona byla „maskou Boží“. Každá osoba dýchala a promlouvala skrze masku – jako zobrazení pravdy daleko širší.

Víra je tím, čím je

Richard Rohr na čtvrtek čtvrtého týdne v mezidobí
Poznání Boha nemůžeme dokázat, zpracovat či uchopit rozumem, ani zdůvodnit nebo prokázat. Poznání Boha a Boží energie vždy riskuje, že bude mylně pochopeno (což riskuje i Bůh) a že bude desinterpretováno (což Bůh musí od nás snášet), ba i to, že si ho nebudeme dost vážit (což Bůh také pociťuje).
 

Stránky

Subscribe to Richard Rohr