Římskokatolická farnost FULNEK

Asi před půl rokem jsem zažila okamžik,
kdy jsem pochopila, že Bůh vysvobodil můj život ze smrti.
Mé oči v té chvíli byly plné slz
a připadala jsem si, jako kdybych padala dolů z útesu.
Nenapadlo by mě, že záchrana – cesta k životu,
je i bolestná…
A přesto – bylo to tak.

Bůh je někdy náročný a staví nám laťku vysoko.
Snad se nám může zdát, že žádá nemožné.
Když ale následujeme jeho volání i přes bolest,
kterou v danou chvíli pociťujeme,
dodá nám vše, co potřebujeme k tomu,
abychom mohli jeho volání poslechnout.

Ve chvíli, kdy jsme ochotni vložit život do Jeho rukou,
a kdy skutečně řekneme „Ano“, ucítíme,
že naše oči byly zbaveny slz a že již nepadáme,
ale kráčíme jistou nohou s tím,
který je naším Průvodcem.

Když zažijeme uzdravení a záchranu,
znamená to snad, že již nikdy nebudeme smutní?
Nebo že už nikdy nezažijeme pád?
To ne. V našem životě se může udát ještě mnohé.

Ale s pohledem upřeným na Boha
můžeme věřit tomu, že nepadneme definitivně,
že znovu vstaneme a budeme-li po tom toužit,
necháme se znovu a znovu vést do země živých.